Umění naslouchat koním

Moji nejbližší přátelé vědí, že kouzlu, které mají koně, jsem propadla už v dětství. Celý život mě provázejí v dobrém i ve zlém. Nehodnotí mě a neodsuzují, vždy jen trpělivě čekají a nastavují mi zrcadlo do mé duše. Možná proto se v jejich přítomnosti cítím daleko lépe než v přítomnosti lidské. Když mi je těžko, stačí letmý dotek a pohled do hlubokých a upřímných očí, všechny smutky pomalu odchází a s nimi i starosti všedního dne.

Jezdectví je, bylo a bude módní záležitostí. Znám mnoho lidí, kteří mají tato ušlechtilá zvířata jen jako ozdobu se kterou se chlubí. Necítí k nim lásku, jen si zvyšují svá ega. Používají je k zviditelnění a zisku peněz. Pokud se jim časem jejich kůň okouká nebo nevyhovuje atd., prodají ho.

I já se občas nechala strhnout touhou po vítězství. Uznávám své chyby, kterých jsem se dopustila a protože už je nechci opakovat, rozhodla jsem se, že napíšu pár řádků a vysvětlení pro mé rozhodnutí.

Codyho jsem dostala od rodičů jako parťáka na závody. Nikdy nezapomenu na den, kdy jsem ho poprvé uviděla. Nevěděla jsem proč, ale cítila, že právě on je ten pravý. Nevynikal krásou, ale i přesto jsem se zamilovala na celý život. Cody má své místo v mém srdci. O to víc si vyčítám, že jsem ho byla schopná prodat. Jednala jsem jako člověk, který obchoduje se stroji a koně nejsou stroje, jsou to živé bytosti s vlastními emocemi.

Po pauze, kdy jsem se nevěnovala jezdectví, ale motorkám jsem se vrátila opět zpátky. Nyní ale s jiným nadhledem a odstupem. Všechno zlé je i pro něco dobré.  A já změnila žebříček hodnot…

Nyní vím, že nezáleží na tom, jestli vyhraji nebo prohraji na závodech. Jestli si o mě lidé budou myslet, že jsem bláznivá a koním dávám víc než je podle nich normální. Oči koně vnímají svět jinak než my.

Majitelka Codyho nám nikdy nebránila v kontaktu a po tak dlouhé době nám umožnila opět závodit a to rovnou na Mistrovství Evropy. Ale tentokrát to nebude honba za prvními místy. Tentokrát si pouze přeji, abych se na svět podívala jeho pohledem a závody pro nás byly radostí. Žádný stres, přetvářka a nespravedlivé chování vůči Codymu, koni, který mi v životě tolik dal. Proto i já mu chci vrátit znovu chuť k pohybu a novou energii. Pro nás budou tyto závody společenskou událostí, při které se chceme upřímně radovat.

Do mého života vstoupil další životní kůň, jmenuje se Monarch, říká se mu Čeněk a já už teď tuším, že nás čeká dlouhá cesta. Cesta skutečně přes překážky, je to kůň skokový, cesta v komunikaci a objevování nových dovedností.

Koně jsou mými učiteli a já se musím snažit eliminovat své lidské chyby, protože oni si nezaslouží nespravedlivé jednání. Třeba se i vy zamyslíte nad vztahem k vašemu koni. A půjdete se mu do stáje tiše omluvit za to, že občas musel snášet lidské rozmary.

Tyto řádky píši hlavně kvůli sobě, protože se stále učím a přeji si být lepším člověkem, jezdcem a přítelem koní i lidí. Ale i jako vysvětlení proč uvidíte znovu Codyho a mě v závodní aréně.

 

 

 

Líbil se Vám článek? Okomnetujte ho :)